Pivovar Plzeňský Prazdroj

Právo várečné udělil 260 plzeňským občanům již Václav II. v roce 1295. Z roku 1307 pochází zmínka o pivovaru, který Wolfram Zwinilinger odkázal katedrále svatého Bartoloměje. Ve 14. století pak mohli vařit a prodávat pivo všichni měšťané. V roce 1501 je poprvé zmíněn městský pivovar. Kvalita vyráběného moku však silně kolísala a v únoru 1838 dokonce nechali radní vylít 36 sudů piva pro jeho „neschopnost požití a zdraví škodlivost“.

Tato neblahá skutečnost vedla k tomu, že 2. ledna 1839 vzešlo z měšťanské schůze rozhodnutí o výstavbě pivovaru. Stavba započala 15. září téhož roku pod vedením Martina Stelzera. O tři roky později byl nový Měšťanský pivovar Plzeň dokončen.

Pivovar měl vařit pivo bavorského typu, k čemuž byl z Bavor přizván a zaměstnán jako sládek Josef Groll. Ten v novém pivovaru uvařil premiérovou várku 5. října 1842. Naražena byla 11. listopadu a ač nedopadla úplně dle očekávání, sklidila veliký úspěch. Staronová receptura tohoto piva je nyní známa a využívána po celém světě jako pivo plzeňského typu, právem nazývané po místě svého zrodu.

Josef Groll pracoval v Měšťanském pivovaru pouze do dubna 1845. Po něm však přišli na řadu další bavorští sládkové, kteří se střídali až do konce 19. století.

1. března 1859 si pivovar nechal zaregistrovat u Obchodní a živnostenské komory v Plzni ochrannou známku Pilsner Bier – Plzeňské pivo a v roce 1898 Prazdroj – Urquell. Mezi další známky užívané v 19. století patří Plzeňský pramen, Prapramen, Měšťanské plzeňské či Plzeňský pravý zdroj.

Již v prvním desetiletí existence si Měšťanský pivovar získal stabilní posice v Praze a záhy expandoval i do Vídně. V roce 1862 slavil úspěch v Paříži, odkud byl jen krůček do Ameriky.

V roce 1869 byl v Plzni založen akciový pivovar jako přímá konkurence Měšťanskému pivovaru, ale tomu se podařilo do 30. let 20. století získat většinu akcií.

13. září 1946 došlo ke znárodnění a sjednocení pivovarů pod hlavičkou národního podniku Plzeňské pivovary. Tento byl 1. června 1964 transformován na Západočeské pivovary se sídlem v Plzni a n. p. Plzeňský Prazdroj (pro export). Po revoluci vznikla akciová společnost Plzeňské pivovary a nakonec byla 1. září 1994 zapsána do obchodního rejstříku jako Plzeňský Prazdroj, a. s.

V roce 1999 získal kontrolu nad a. s. Plzeňský Prazdroj koncern SABMiller. 30. září 2002 byla dokončena fúze a Prazdroj pod svoji hlavičku sjednotil Pivovar Radegast, a. s. a Pivovar Velké Popovice, a. s.. V současnosti si tato skupina udržuje poloviční podíl na českém pivním trhu.

V roce 2006 byla Prazdroji ministerstvem průmyslu a obchodu a obchodu schválena sleva na dani ve výši 680 milionů korun.

Počátkem října 2008 byly na seznam kulturních památek České republiky zařazeny dvě stavby v areálu plzeňského pivovaru - Jubilejní brána a Vodárenská věž.

Zoologická a botanická zahrada města Plzně

Zoologická a botanická zahrada města Plzně (zkracovaná často jako ZOO Plzeň) je zoologická a zároveň botanická zahrada v Plzni, druhá nejstarší v České republice. Plzeňská zoo je nejnavštěvovanější turistickou atrakcí Plzeňského kraje a 4. nejnavštěvovanější zoo v České republice.

Zoo v západočeské metropoli vznikla již v roce 1926 na břehu řeky Radbuzy v městské části Doudlevce. Od roku 1963 působí v současném areálu na Lochotíně, kde se v roce 1981 sloučila se sousední botanickou zahradou. Členitý přírodní areál má rozlohu 21 ha a od roku 1996 je intenzivně přetvářen na zoogeografický biopark. Do té doby byla zahrada známa například velkou kolekcí plazů, chovem ocelota velkého a sovice sněžné, odchovy plameňáka chilského, hyeny žíhané nebo umělým odchovem kondora krocanovitého.

Po roce 1996 zanikla řada nemoderních výběhů a expozic, zvířata i rostliny začaly být rozmísťovány rovnoměrně po celém areálu, vznikla naučná stezka „Vývoj přírody ve čtvrtohorách“ s hektarovým lesním výběhem pro větší skupinu medvědů hnědých. Postupně přibývají vzácné a atraktivní druhy, z nichž je nejvýznamnější příchod mladého páru varanů komodských, nejmohutnějších ještěrů světa, v říjnu 1997. Celkově se kolekce vyšplhala na téměř 1100 taxonů živočichů zastoupených asi 6000 exempláři. Pro 23 z nich je veden Evropský záchranný program. Pozoruhodná údajem je skutečnost, že 70 % chovaných druhů se nevyskytuje v žádné jiné české ani slovenské zoo.

Od února 2001 slouží po tříleté rekonstrukci expozice AKVA-TERA, což je samostatná expozice v centru Plzně, kde návštěvníci v biotopových smíšených nádržích poznají bezobratlé, ryby, obojživelníky a plazy.

Nový směr vývoje zoo je patrný například na prezentaci opic, kde místo původních pěti druhů v jediném pavilonu chová nyní zahrada více než 20 druhů rozložených asi na sedmi místech. Žádná z nich již v podstatě neví, co je to mříž. Šimpanzi mají od léta roku 2000 k dispozici přírodní výběh s trávou, keři a stromy a současná skupina má proti původnímu páru již 6 členů; podobně ostrovní nebo přírodní výběhy mají giboni lar, guerézy angolské, makaci lví nebo lemuři vari a kata.

Také velké šelmy byly postupně ze společného pavilonu přemístěny do vlastních – svou „voliéru“ má levhart a ussurijští tygři a 800 m² rozsáhlou expozici, která nahradila řadu drobných klecí a výběhů, mají lvi berberští. Novou expozici získal rys kanadský nebo rys červený. Původní pavilon šelem byl v roce 2001 proměněn na africké nokturnárium nazvané „Tajemný svět africké noci“.

Zvláštnost je zrekonstruovaný statek 19. století Lüftnerka s kolekcí domácích zvířat a 400 exponáty zemědělského náčiní. U něj byl v září 2009 veřejnosti zpřístupněn projekt „Česká řeka“, která představuje tok řeky Úhlavy. Deset akvárií je rozděleno o čtyř rybích pásem, v nichž žijí desítky druhů ryb – od sumce a štiky, přes candáty, okouny a kapry až po střevle, mihule či vranky.

Milovníci rostlin si přijdou na své zejména v sukulentním skleníku s více než 1000 taxony polopouštních rostlin Starého světa, v kolekci plazů upoutají například aligátoři čínští a velké želvy ostruhaté s téměř 300 odchovanými mláďaty, ale v neotropické části návštěvníci rádi sledují i dovádění nosálů na stromech nebo nutrií ve vodě. Mezi nejpopulárnější obyvatele zahrady patří hejno tučňáků Humboldtových, kteří jsou každý den pro návštěvníky krmeni rybami z rukou ošetřovatelů. Exotičtí ptáci, savci a plazi jsou k vidění v nejstarším pavilonu plzeňské zoo který se pro svůj tvar nejmenuje pouze „Tropický pavilon“, ale i pavilon „Z“.

Rozsáhlá je také nabídka zahrady pro návštěvníky, v níž byla rozmístěna řade nápojových automatů a zřízeny restaurace Kiboko a Sibiřský srub, i prodejna Suvenýry u lemura. Ke stávajícímu informačnímu systému přibylo v roce 2003 pět digitálních zvukových infopanelů, které pomáhají v orientaci po areálu i seznamují návštěvníky s dalšími detaily ze života zvířat.

Rozsáhle investice, spolupráce se sousedním Dinoparkem s masivní reklamní kampaní vedou ke růstu počtu návštěvníků. V roce 2011 šlo o rekordních 460 969 návštěvníků.

Plzeňské historické podzemí

Plzeňské historické podzemí tvoří složitý systém chodeb, dvou až třípatrových sklepů a stovky studní pod historickým jádrem Plzně. Systém byl pod městem Plzní budován již od 14. století a neodmyslitelně patří k dějinám i současnosti města Plzně. Svým rozsahem 17,5 km chodeb se řadí k největším historickým podzemním systémům ve střední Evropě.

Původní vstup v Perlové ulici byl přemístěn a do prohlídkového okruhu se od 1. dubna 2009 vstupuje z budovy Pivovarského muzea (Veleslavínova 6, Plzeň).

Náměstí republiky

Náměstí Republiky je nejdůležitější a nejvýznamnější náměstí v Plzni. Nachází se v historickém centru města, v době jeho založení bylo jedno z největších náměstí v Evropě, jeho rozměry činí 139 × 193 m (náměstí je obdélníkového tvaru). Nachází se na něm mnoho památek, historických i významných budov (například radnice či budova arciděkanství) a uprostřed náměstí stojí katedrála svatého Bartoloměje, která je dominantou současné Plzně. Po severním a jižním okraji náměstí jsou vedené tramvajové tratě, jež zajišťují náměstí dopravní obslužnost.

Západočeské muzeum v Plzni

Západočeské muzeum v Plzni je nejvýznamnějším muzejním ústavem západních Čech a zároveň i střediskem vědecké práce v řadě vědních oborů. Hlavní budova muzea se nachází v Kopeckého sadech 2 v Plzni.

V roce 1888 rozhodlo zastupitelstvo Plzně o stavbě nové budovy pro muzeum. Vypracování návrhu a projektu muzea bylo zadáno architektu Josefu Škorpilovi. V roce 1895 byly dokončeny projektové práce a začala samotná stavba novorenesanční budovy muzea. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1898 plzeňskou firmou Eduard Kroh, ostatní stavební práce byly hotovy v roce 1899. Na výzdobě fasády i interiérů budovy se podíleli tehdejší přední umělci. Podle návrhů sochaře Celdy Kloučka byla provedena plastická výzdoba fasády i štuková výzdoba sálů. Lunety v jubilejním sále zhotovil malíř Augustin Němejc a rozsáhlý reliéf Dívčí válka na hlavním schodišti je od sochaře Vojtěcha Šaffa. V 90. letech 20. století probíhala celková rekonstrukce budovy včetně kompletní výměny krovů, budova muzea byla znovu otevřena veřejnosti až v listopadu 1998.